Plemena

Donský kůň

26. června 2011 v 11:18 | Aika*
Původ a historie
Don vznikal v 18. a 19. století a stáda se pohybovala při pastvě napříč donskými stepními porosty. Předchůdci patřili kočovníkům, především to byli nepříliš pohlední, ale značně otužilí nogajští koně z Mongolska, dále zvířata Severního Íránu, později i perský arab, turkmenský kůň a koně pouštní, velmi podobní chovu Achal-Teke. Rovněž se připařoval karabach z Ázerbájdžánských hor. Typičtí jsou ryzáci, je to způsobeno krví persko-karakažských plemeníků.Kolem 18. století se vyskytovala početná stáda tehdy hlavně tmavozlatě zbarvených koní volně ve stepích. Postupně došlo ke zušlechtění a zvýšení rámce s pomocí orlovských klusáků, střeleckých arabů (směs krve angloaraba a anglického plnokrevníka). Počátkem 20. století skončilo přilévání krve, což zcela ustálilo typ Dona.

Popis a charakteristika
Exteriér se nedá nazvat ladným, k přednostem tohoto plemene patří jeho odolnost a nenáročnost. Vystačí s minimem krmení a pro život mimo stáj je vybaven velkou adaptabilitou vůči drsnému klimatu. Tato otužilost je značně ceněna při připouštění primitivnějších plemen v místech, kde se koně pasou celý rok pod širým nebem. Byl tedy jedním z významných plemeníků pro šlechtění nových plemen - nejvíce je jím poznamenán buďovský kůň.Hlava se vyznačuje střední velikostí, profil je rovný. Zúžené temeno komplikuje ohyb. Krk mívá střední délku a je hezky rovný. Hrudník má dobrou stavbu, dlouhá a pružná žebra. Hřbet bývá rovný a poměrně široký. Křížové části dominuje oblost, záď často šikmá. Ohon a hříva nejsou dlouhé ani husté. Kopyta netrpí nemocemi, ani přílišnou křehkostí, konstituce je tvrdá. Přední končetiny jsou svalnaté, klouby mohou být příliš mohutné. Vzdor jisté nestandardnosti jsou Donové obecně oceňováni. Jejich končetiny občas vykazují výjimečnou délku.Vadou je nevýrazný kohoutek, spolu se strmou, krátkou plecí, "telecí kolínko" = vbočená "holeň" (špatná práce šlach), sklony k šavlovitému postoji, strmé spěnky, ohon velmi nízce nasazený a v neposlední řadě krátký a ostrý úhel zavěšení hlavy, což působí její menší pohyblivost.Pro tyto nepravidelnosti je pohyb většinou definován jako "poněkud svázaný a těžký". Chody nepostrádají pravidelnost, ale naprosto jim chybí elegance a pružnost, jsou nepohodlné. Ani tak nelze pominout výdrž a skromnost těchto prakticky využitelných koní.Donský kůň má výšku 156 - 162 cm, standardně je popisován jako "přiměřeně masivní", což není zrovna přesné. Rozhodně výstižnější by bylo "statný, silně stavěný". Nejčastější barvou jsou ryzáci nebo hnědáci, častý je zlatavý odlesk.Don vyniká výdrží, dobrou krmitelností, temperament je harmonický. Projevuje se klidně, ochotně a pracovitě. Umí být energický, lehce zvladatelný a učenlivý. Má značnou sílu, odolnost a vytrvalost.

Český chladnokrevník

26. února 2011 v 18:17 | Aika*
Původ a historie:
Česká země byla v minulosti křižována solnými stezkami, které vedly z alpských nalezišť do severských zemí. Po nich přicházeli různí koně tažných plemen a nezřídka posloužili ke krytí českých klisen. Nejčastěji bývali používání mohutní pincgavští hřebci, kteří vynikali svou silou a výkonností, byli však značně nevzhlední. Ve 20. letech 20. století proto začali být dováženi belgičtí hřebci, kteří doladili exteriér českého chladnokrevníka, aniž by jejich krev nepříznivě ovlivnila výkonnost plemene.Nejlepších výsledků v chovu českého chladnokrevníka dosáhly chovné stanice v Písku a Netolicích.

Vzhled a charakteristika:
Český chladnokrevník nepatří mezi nejmohutnější plemena mezi chladnokrevníky, stavbou těla je spíše středně mohutný. Má velkou těžkou hlavu, mohutný, dobře nasazený krk s hřebenem. Měkčí hřbet je zakončený svalnatou zádí, která může být u některých jedinců strmá. Kohoutková výška je 168 - 175 cm.Silné nohy mívají šavlovitý postoj a jsou zakončeny plochými kopyty, která kvůli své měkkosti vyžadují dostatečnou péči a časté kování. Na spěnkách je patrný nebohatý rous.Nejoblíbenějším zbarvením je u českého chladnokrevníka ryzák se světlou hřívou a ocasem. Žíně jsou bohaté a zvlněné a ocas ani hříva se nezastřihává ani neprotrhává; při práci jsou většinou zapletené.Koně tohoto plemene mají mírnou klidnou povahu, jsou pohybliví, vytrvalí a ochotně pracují.

Využití:
Český chladnokrevník nachází jako tažné plemeno nejvíce uplatnění při práci v zemědělství, je využíván pro těžký tah, znám je také jako kůň pro lesní práce, jako je přibližování dřeva.V poslední době jsou sice koně často nahrazováni těžkou technikou a stroji, jsou však stále těžko přístupná místa a úkoly, které může splnit jen kůň - například právě český chladnokrevník

Českomoravský belgický

26. února 2011 v 15:55 | Aika*
Původ a historie:
Českomoravský belgický kůň je plemeno šlechtěné v Čechách a na Moravě z dovezených koní zhruba od roku 1880. Základ chovu pochází z mohutných belgických koní přivezených v závěru 19. a na začátku 20. století. Od třicátých let minulého století dovoz ustal a chladnokrevný kůň byl šlechtěn z vlastních zdrojů. V domácích podmínkách došlo ke změnám tělesné stavby, přimísily se také geny koní norických. Vznikl "český chladnokrevník", na Moravě "moravský chladnokrevník" s větší ušlechtilostí a lepší harmonií tělesné stavby. Oba typy se, při ustanovení plemenné knihy pro českomoravského belgického koně, spojily.

Chov ČMB v současnosti:
Českomoravský Belgik je nejstarším plemenem u nás chovaným v takovém množství bez významného použití cizích plemen více jak 70 let. Nyní záleží na chovatelích, zda pro příští generace uchovají tyto koně takové, jaké je převzali od svých předků. Právě mezi nimi však stále zůstává o ČMB velký zájem i přesto, že v hlavní plemenné knize je v současné době pouze 160 chovných klisen. Plemennou knihu vede od roku 1995 Asociace svazů chovatelů koní České republiky.

Plemenné znaky:
Průměrné tělesné rozměry koní v současné populaci ČMB:

  • U hřebců - 162, 202 a 24,5 cm (výška v kohoutku, obvod hrudy, obvod holeně).
  • U klisen - 159, 203 a 23 cm.
  • V populaci ČMB je 84% ryzáků, 12% hnědáků a 3% vraníků.
  • Výžehy plemenné příslušnost B (levé stehno).

Českomoravský belgik se výrazně liší od typů ostatních belgických plemen chladnokrevných koní. Je typově lehčí, bez přehnané robustnosti, velmi pohyblivý s výraznými chody a relativně ušlechtilý. Výkonnostně je ČMB velmi spolehlivý i v maximálním nároku na tažnou sílu. Zároveň je výborně ovladatelný. Má menší ušlechtilou hlavu s živým okem a kratší, vysoko nasazený svalnatý krk.

Využití:
Díky své mohutnosti, ranosti a dobré ovladatelnosti je velmi dobře využitelný zvláště v těžkém tahu. Větší náročnost na kvalitu výživy jej předurčuje do příznivějších přírodních a klimatických podmínek. Českomoravský belgický kůň je dobře využitelný v podmínkách ekologického zemědělství a agroturistiky, kde je ceněn jeho dobrý charakter, ovladatelnost a harmonický a ušlechtilý zevnějšek.

Criollo

25. února 2011 v 21:14 | Aika*
Původ a historie:
Criollo je potomkem starobylých španělských koní (andaluských a berberských), které do Jižní Ameriky přivezl v 16. století (kolem roku 1535) zakladatel Buenos Aires, Pedro de Mendoza. Jeho sídliště však bylo zničeno, takže předci dnešních koní žili zdivočele v pampách. Jen obzvláště odolní jedinci přežili drsné klima (extrémně suché léto a sychravou zimu), častý nedostatek vody a chudou výživu. Právě jejich zásluhou vznikl zvláště odolný, vytrvalý, trpělivý a dlouhověký kůň - criollo.Slovo criollo, kreolský v podstatě znamená "španělského původu", dříve se takto nazývali usedlíci v Latinské Americe, u koní pod tímto označení nalezneme plemena, která mají společný základ s argentinským criollem a podobají se mu (např. crioulo brazileiro, či llanero).
Charakteristika:
Criollo patří mezi nejodolnější, nejzdravější a nejvytrvalejší koně na světě a je schopen nést velkou váhu na dlouhé vzdálenosti, a to i ve velmi neschůdném terénu. Nemá sobě rovného co se týče tvrdosti konstituce, která mu umožňuje přežít v téměř nemožných podmínkách.
  • Barva - většinou hnědáci a plaváci (světlé barvy ho činí nenápadným, v jeho přirozeném prostředí, na suchých pastvinách), modří a červení bělouši, strakáči, cenění jsou tzv. grullos nebo gateados - koně šedé, myší nebo hnědé barvy s náznakem žíhání.
  • Výška v kohoutku - 142 - 152 cm.
  • Stavba těla - svalnatá tělesná stavba; krátký, silný krk; zřetelně vyklenutý profil hlavy; krátké, dobře osvalené končetiny s kvalitními kostmi a výjimečně zdravými kopyty.
S criollem se můžeme setkat po celém kontinentě a až na drobné odchylky (např. někteří současní koně mají normální diagonální klus, ale většina z nich si uchovává mimochod starých španělských koní) plemeno neztratilo své základní vlastnosti - vytrvalost a zdraví.
Chovatelský svaz se vytvořil v roce 1918 a zavedl přísné zkoušky vytrvalosti, jejichž úspěšné absolvování podmiňuje výběr do chovu (vzdálenost až 756 kilometrů musejí koně bez zvláštního krmení a až se 110 kily na hřbetě překonat za 15 dní).
Využití:
V dřívějších dobách sloužili v armádě a to jako koně jezdečtí i jako soumaři. Stali se oblíbeným dopravním prostředkem i soumarem osadníků Jižní Ameriky. Dodnes mají své nepostradatelné místo v argentinském hospodářství jako koně gaučů, honáků dobytka v pampách.
Díky křížení s plnokrevníky dosáhli celosvětové slávy v pólu, kdy krev plnokrevníka zajišťuje velkou rychlost, kterou vyžaduje moderní hra.

Cayuský pony

25. února 2011 v 21:04 | Aika*
Popis plemene:
Cayuský pony je díky své výšce, která zřídka kdy přesáhne 140 cm, běžně řazen mezi poníky. Způsobují to především krátké končetiny, jeho tělo je však mohutné a souladné. Tento koník obdélníkového formátu má pěknou, delší hlavu s rovným profilem, dlouhý, silný a svalnatý krk, méně výrazný kohoutek a delší osvalenou záď. Co lze vytknout, jsou slabší, strmé nohy, častý znak všech druhů horských koní. Ponyho můžeme vidět ve všech barvách, ale i když jde o indiánského koně, málokdy bývá skvrnitý.
Plemenné znaky:
Kohoutková výška: 140 cm.
Barva: libovolná, nejčastěji ryzáci a plaváci.
Hlava: dlouhá, rovný profil, široké čelo.
Hříva a ocas: řídké.
Charakteristika:
Cayus má velmi dobrý orientační smysl, je zvyklý chodit v terénu a najít si sám tu nejlepší cestu, stává se tedy, že sem tam neuposlechne jezdce a dá raději na svůj instinkt. Jinak je to kůň dobře ovladatelný, spolehlivý a odolný. Nemá sklony k agresivitě a panice, proto je vhodný i k dětem. Toto plemeno si uchovalo i, v dnešní době již vzácnější, mimochod. Cayuský pony tedy nabízí pohodlné svezení, nedokáže však vyvinout velkou rychlost.

Belgický chladnokrevník

24. února 2011 v 19:57 | Aika*
Popis a charakteristika:
Belgik má mohutnou postavu, která je typická pro většinu chladnokrevných koní. Jeho hlava je v poměru k tělu celkem malá a nehezká, působí však vlídným, inteligentním dojmem. Krk je krátký a silný,v ideálních proporcích se připojuje k pleci a nevýraznému kohoutku.Belgický kůň se také vyznačuje krátkým, mohutným tělem s mocnou oblou zádí, která je charakteristicky louplá. Kohoutková výška tohoto koně je 164 - 172 cm.Krátké a velmi silné tvrdé nohy patří mezi přednosti plemene. Kopyta jsou středně velká a dobře tvarovaná; na rozdíl od většiny chladnokrevníků belgik nemá na spěnkách dlouhé rousy.Zbarvení jednotlivých koní je ovlivněno především linií, ze které daný kůň pochází. Nejběžnější jsou hnědáci, ryzáci, plaváci i bělouši; zde převažují červení bělouši s černými znaky.
Využití:
Jelikož je belgický kůň velmi pečlivě šlechtěn tak, aby vyhovoval zemědělským pracím a zároveň i náročným terénním i ekonomickým podmínkám, jedná se o zvíře odolné a vytrvalé, které vyniká svou unikátní silou. Chody belgika nejsou nijak výjimečné, pro praktické využití v zemědělství, lesnictví je však tento kůň ideální.

Baškirský kůň

24. února 2011 v 19:53 | Aika*
Popis:
Baškirského koně lze charakterizovat jako silného a robustního koníka, který má mohutnou hlavu, svalnatý krk, plochý kohoutek a zavalité tělo se strmou plecí a širokým pevným hřbetem. Jeho nohy jsou poměrně krátké, ale silné, kopyta jsou pevná, nepotřebují kování. Stepní typ je o něco větší, u toho typu je také více patrný rozdíl mezi klisnou a hřebcem. Někdejší nedostatky jako někdy se objevující sblížená hlezna nebo příliš strmé spěnky se podařilo u moderního baškirského koně odstranit. Naprosto typická je pro baškirského koně velmi hustá hříva a stejně tak i hustý ocas
a krátký rous na patkách. Přes zimu má pak jeho srst kadeřavou podsadu, horskému typu zůstává tato podsada i v létě, i když není tak hustá. Baškirský kůň je zpravidla ryzák, někdy má tmavší hřívu, kopyta jsou světlejší. Vzácně se může objevit plavák nebo i bělouš.

Charakteristika:
Baškirský kůň vyniká mimořádnou odolností a houževnatostí, je schopen pohybovat se v hlubokém sněhu a snášet mráz i kolem -40 °C. Rovněž jeho vytrvalost je obdivuhodná, když dokáže za den urazit ve sněhu a v mrazu i 140 km. Baškirský kůň má klidnou a vyrovnanou povahu, se kterou je schopen všestranného výcviku. Hřebci nebývají agresivní, jak je to jinak u stepních koní vcelku běžné, klisny je možné bez problémů dojit.

Plemenné znaky:
Výška v kohoutku je u stepního typu 138 cm, u horského typu 135 cm.
Obvod hrudníku je u horského typu 170cm, u stepního typu se pohybuje okolo 164 cm.
Obvod přední holeně je 18 cm.
Laktace u klisen trvá 7 až 8 měsíců.

Využití:
Baškirský kůň se choval jako všestranně užitkový kůň, který je zcela nepostradatelný pro život v tundře. Využíval nejen pro práci k zemědělství, k zápřahu nebo jako soumar, ale zužitkovávala se i jeho velmi kvalitní srst, ze které lze vyrábět plst, a především pak produkoval vysoce kvalitní mléko. Pro mléko, ze kterého se vyrábí kumys, kvašený nápoj s neobyčejně vysokou nutriční hodnotou, se chová především i dnes, kdy jeho výkon už mnohde nahradili stroje. Produkce mléka u jedné klisny může dosáhnout až 2700 litrů během jedné laktace, z mléka se vyrábí i další potraviny.

Baskický pony

19. února 2011 v 17:58 | Aika*
Popis:
Výška baskického ponyho odpovídá i jeho jménu v baskičtině - pottok. V překladu tento výraz znamená malý kůň. Baskický pony může v kohoutku dosahovat výšky v rozpětí od 117cm do 145 cm, většinou se však výška pohybuje kolem 130 cm. Svým vzhledem je baskický pony středně těžkým, horským ponym s mírně konkávní hlavou. Nohy jsou jemné. Hříva je hustá, v zimě je srst pod žuchvami velmi hustá. V jeho zbarvení převládají tmavé barvy, skvrnitost je spíše výjimkou.

Charakteristika:
Baskický pony je přizpůsoben k životu v drsném prostředí velehor. Těmto těžkým životním podmínkám se přizpůsobil natolik dokonale, že v zimě mu na horním pysku roste velmi hustá srst, díky tomu se může v zimě živit pro nedostatek jiné potravy i trnitými rostlinami, na jaře mu srst vylíná objeví se opět až před zimou. Baskický pony má přátelskou povahu. Je i spolehlivý, vytrvalý a jistý v kroku, tedy vhodný pro jízdu v těžkém horském terénu.

Plemenné znaky:
Výška v kohoutku se pohybuje v rozmezí 117 - 145 cm.
Patří mezi primitivní plemena.

Využití:
Dříve se baskický pony využíval pro práci v dolech. Dnes se využívá především k rekreačnímu ježdění, ve Francii i ve Španělsku se Baskický pony těší značně oblibě.

Bavorský teplokrevník

19. února 2011 v 17:51 | Aika*
Popis plemene:
Ve vzhledu bavorského teplokrevníka je dobře patrný vliv anglického plnokrevníka. Původní rottaler byl těžký teplokrevník používaný v zemědělství nebo k dopravě. Současný moderní  bavorský teplokrevník je o poznání lehčí a pohyblivější. Hlava bavorského teplokrevníka je hezká s bystrým výrazem, krátké uši se vyznačují značnou pohyblivostí, krk je dlouhý. Tělo je dobře stavěné, svalnaté. Výrazným znakem je silné předhrudí, hluboký hrudník má dobře klenutá žebra. Nohy jsou štíhlé a dlouhé s dobrými klouby. Ocas je nasazený poměrně vysoko.

Plemenné znaky:
Výška v kouhoutku se pohybuje kolem 163 cm. Bavorský teplokrevník je ryzák syté výrazné barvy

Charakteristika:
Inteligence, učenlivost, ochota, vytrvalost, všechny tyto vlastnosti jsou obsaženy v povaze bavorského teplokrevníka. Díky ní a své vitalitě se také bavorský teplokrevník prosazuje. Již od počátku výcviku chovatelé berou na zřetel povahové vlastnosti koně a tím rozvíjejí povahové přednosti bavorského teplokrevníka. Oproti rottalerovi není bavorský teplokrevník tak robustní, nemá ani jeho tvrdost, ale jeho stavba je odlehčená a povaha lepší, což z něj činí plnohodnotného sportovního koně. Při chovu se důrazně sleduje sportovní výkonnost, výkonnostní zkoušky jsou povinné a velmi přísné.

Využití koně plemene:
Původní rottaler byl především pracovním koněm, který mohl pracovat jak v zápřahu, tak mohl být využit i jako jezdecký kůň. Současný bavorský teplokrevník je využíván především ke sportovním účelům, ale nicméně zvládne i lehčí zápřah. Pro drezúru jej přímo předurčuje schopnost rychle se učit a skvělá paměť. Také jeho skokanské schopnosti jsou na velmi vysoké úrovni. Mimo to je bavorský plnokrevník, zvláště pak koně ve vyšším věku, využíván k rekreačnímu ježdění a osvědčuje se rovněž i při hipoterapii.

Arabský plnokrevník

18. února 2011 v 20:55 | Aika*
Popis plemene:
Arabský plnokrevník je prý považován za nejkrásnější zvíře na světě, přestože mezi koňmi patří k nejmenším - kohoutková výška se pohybuje jen mezi 144,2 až 152,5 cm. Jen pro představu, plemena s průměrnou výškou pod 148 cm jsou již většinou klasifikována jako poníci.Nejobdivovanější částí těla bývá u arabů hlava. Je velmi jemná a poměrně krátká, s výrazně konkávním nosem (tzv. štičí hlava) a nízko umístěnými velkými nozdrami. Také posazení malých uší, stejně jako široké čelo s jemnou vypuklinkou mezi očima, je pro toto plemeno typické.Hlava je výrazným obloukem nasazená na elegantní klenutý krk, který ladně přechází ve vysoký kohoutek, napojení krku na plece je výrazné. Na krátký, lehce prohnutý hřbet navazují silná bedra a delší rovný kříž. Ocas je nasazen vysoko na zádi a v pohybu jej kůň nese obloukovitě vzhůru. Arabové mají suché, čisté nohy s jasně patrnými šlachami a nepříliš rozměrnými holeněmi.U arabů jsou povoleny všechny barvy, nejčastější jsou bělouši, hnědáci, ryzáci, vzácnější pak vraníci.

Charakteristika:
Povaha arabského plnokrevníka je téměř stejně legendární jako jeho vytrvalost. Původní beduínští jezdci milovali své koně jako členy rodiny a mezi nimi a koněm vznikalo pouto naprosté věrnosti a lásky, které jsou arabští koně schopní dodnes. Přes svůj temperament mají výbornou povahu a charakter.

Využití:
Dříve sloužil Arabský plnokrevník svým pánům v poušti hlavně k přežití, díky tomu získal velkou vytrvalost a odolnost. Své využití v současnosti nachází po sportovní stránce v závodech vytrvalosti (endurance) a rovinových dostizích. Pro drezúru a parkur toto plemeno není vhodné, ačkoliv téměř každý parkurový či drezurní kůň má arabské prapředky.Arabský plnokrevník je díky svému elegantnímu exteriéru a pověsti nejkrásnějšího koně planety velmi vhodný k výstavám.

Andaluský kůň

18. února 2011 v 20:45 | Aika*
Popis a charakteristika:
Andalusan se pyšní příjemným zaobleným exteriérem. Má velice impozantní hlavu, často s jemným klabonosem a znaky (dědictví po berberském koni). Dalším výrazným rysem stavby těla je silný, jemně klenutý krk, mohutné plece a krátký rovný hřbet se silnou zádí a nízko posazeným ocasem. Kohoutková výška je většinou kolem 155 cm.Nohy andaluského koně jsou štíhlé, čisté, s perfektním uspořádáním kloubů, silná stehna dokreslují dojem oblé zádi. Chody tohoto plemene jsou hrdé a vznosné, výrazné a předurčují andalusana pro vysokou školu.Mezi obvyklá zbarvení těchto koní patří hnědáci a bělouši různých odstínů a kombinací, typická je například kombinace bílé srsti a tmavé hřívy. Také kvalita a vzhled žíní hřívy a ocasu dělá z andaluských koní tak výjimečné a impozantní plemeno, hříva a ocas jsou velmi bohaté, dlouhé a přirozeně výrazně zvlněné. U hřebců se hříva nechává dlouhá, klisnám bývá stříhána nakrátko, aby vynikla linie krku.
Plemeno se vyznačuje mírnou povahou, nepostrádá však temperament a odvahu. Koně jsou inteligentní, přátelští a ke svému majiteli či ošetřovateli jsou schopni vytvořit si poměrně přátelský vztah.

Využití:
Andalusana lze označit za koně vysoké školy. Stejně jako většina plemen vyšlechtěných z jeho krve je vhodný pro vysokou drezuru. Nevyniká rychlostí, ale je houževnatý a vytrvalý. Kromě vysokých drezurních škol a barokního ježdění je využíván k zápřahu, práci s dobytkem a k tradičním španělským disciplinám (např. doma vaquera či doma classica), je také velmi oblíbeným plemenem pro corridu (býčí zápasy).Ve středověku byli andalusani pro svůj mohutný impozantní exteriér velice žádáni evropskými panovníky a dodnes si můžeme andaluských koní všimnout například ve filmech, kde převážně nosí právě pány a dámy z nejvyšších tříd. Mezi filmaři jsou oblíbeni jak pro již zmiňovaný vzhled tak i pro mírnou povahu, inteligenci a učenlivou povahu.

Americký pony

17. února 2011 v 17:34 | Aika*
Popis plemene:
Plemeno Americký pony je označováno jako kříženec quartera a araba se zbarvením appaloosy. Po původní shetlandské krvi zbylo již jen málo stop.Dnešní američtí ponyové měří 117 až 137 cm. V plemenném standardu je důraz kladen především na svalovou hmotu a vyváženou pohybovou akci. Američtí poníci se takévyznačují výrazným podsazením zadních končetin pod tělo.Hlava je ušlechtilá, s malýma ušima. Tečkovaná kůže na chřípí je znak zděděný po appaloose. Zbarvení je typické pro appaloosy - hermelín, snowflake (sněhová vločka), blanket (deka) nebo frost (jinovatka).

Charakteristika:
Americký pony je temperamentní, ale dobromyslný kůň. Je velice učenlivý, proto se hodí k všestrannému jezdeckému využití. Po shetlandských předcích zdědil vytrvalost a houževnatost.

Využití:
Toto plemeno je v USA oblíbené mezi dětmi, jeho všestranné zaměření jim umožňuje na něm skákat, jezdit do přírody i trápit se drezurními cviky na jízdárně. Je vhodný také pro různě handicapované děti.

Anglický plnokrevník

16. února 2011 v 11:31 | Aika*
Popis:
Hlava je jemná a ušlechtilá. Od jiných plemen (např. araba) se odlišuje rovným profilem.
Anglický plnokrevník je vysoký štíhlý kůň s dlouhým hřbetem a krkem. Má výrazný kohoutek a nízko nasazený ocas. Zadní nohy jsou dlouhé, s dobře utvořenými hlezenními klouby, což umožňuje silný odraz. Pro maximální rozšíření plic je důležitá hloubka hrudníku.
Nejčastěji se vyskytují hnědáci, ryzáci a bělouši (těch je nejméně), povoleny jsou bílé odznaky.

Plemenné znaky:
Anglický  plnokrevník (zkratka A1/1) nemusí splňovat žádné standardy k uchovnění. Pro anglického plnokrevníka je důležitá pouze rychlost, na základě které je zařazen do chovu. Přihlíží se jen k obvodu holeně, který by neměl být menší než 20 cm.

Většina koní ovšem splňuje tato kritéria:

  • KVH od 165 cm do 175 cm,
  • obvod hrudi od 180 cm do 195 cm,
  • hmotnost od 500 kg do 600 kg.

Akce nohou je nízká a chod úsporný a dlouhý.

Charakteristika:
Každý anglický plnokrevník je osobnost. Utváří si své názory, za kterými si pevně stojí. Když se mu něco nezdá, velice snadno znervózní. Proto není vhodným koněm pro začátečníky, netrpělivé a nervózní jezdce.
Na druhou stranu je Anglický  plnokrevník jedno z nejchytřejších plemen na světě. Lze z něho (i po dostihové kariéře) vychovat klidného, citlivého a spolehlivého koně, na kterém můžete jezdit jen na ohlávce nebo i bez ní. Chce to jen dostatek času, lásky a trpělivosti. Rozhodně to stojí za vyzkoušení, protože anglický plnokrevník umí dát najevo svou vděčnost..

Využití a sport:
Anglický  plnokrevník byl vyšlechtěn výhradně pro dostihy, kde může uplatnit svoji rychlost. Díky využití v dostihovém sportu se toto plemeno zachovalo až do dnes. Bohužel každoročně zemře na dráze mnoho koní. Koně, kteří se dočkají konce své dostihové kariéry, bývají často fyzicky i psychicky odrovnáni.
Anglický plnokrevník se využívá i v ostatních sportech (většinou nižší úrovně), na rekreaci nebo horsemanship (ve kterém může uplatnit svoji inteligenci).

Americký klusák

16. února 2011 v 11:22 | Aika*
Popis plemene:
Jedná se o vysloveně sportovního koně, souladně stavěného a svalnatého. Převážnou skupinu tvoří mimochodníci, kteří jsou v USA více cenění. Přední nohy bývají kratší než zadní. Hlava je hrubší, ale líbivá. Kohoutek mají nižší než záď, nohy jsou pevné s velmi kvalitními kopyty. Plece jsou mohutné a krk perfektně nasazený.Tito klusáci mají velmi přímý, velmi dlouhý a vydatný chod a dovedou se soustředit na výkon mnohem lépe než jiní koně. Ovšem také tréninkové metody byly v předních klusáckých stájích dovedeny k dokonalosti, takže právem toto plemeno drží titul nejrychlejšího klusáka světa.Spousta lidí si americké klusáky pořizují jako rekreační koně, a to především kvůli jejich přátelské a věrné povaze.

Plemenné znaky:
U tohoto plemene jsou povoleny všechny barvy srsti, nejvíce rozšíření jsou však hnědáci a ryzáci. Bílé znaky nejsou oblíbeny, nevedou však ke snížení ceny koně. Výška koně se pohybuje od 155 do 160 cm. Celková hmotnost koně nemá být větší než 500 kg.

Charakteristika:
Americký klusák je kůň velice houževnatý, tvrdý, velice často vyniká svou odvahou, i když ji na dráze nemá šanci uplatnit. Je výkonný, poslušný a učenlivý. Vzhledem k tomu, že jsou od malinka podrobováni tvrdému výcviku v zápřeži, nemají šanci vytvořit si pevnější vztah k člověku jako jezdečtí koně. Klusácký výcvik záleží na tom, aby kůň ve vypjatých chvílích nenacválal. Špičkový klusák nemůže být všestranný, proto doby, kdy se používal jak v sulce, tak pod sedlem, už minuly.

Využití:
Americký klusák je výhradně sportovní kůň, který neslouží k žádné jiné činnosti než k závodům v zápřeži. Plemeno je však dokonale prošlechtěné, proto se jeho chovu věnuje důkladná péče a vyvážejí se do celého světa, pro zlepšení výkonnosti jiných plemen klusáků. V USA jsou klusácké dostihy velice oblíbené a ceny nejlepších klusáku sahají do astronomických výšek.

Americký jezdecký kůň

16. února 2011 v 11:03 | Aika*
Popis:
Americký jezdecký kůň je typický svým zvláštním postojem - celé tělo je nakloněnodopředu a zadní nohy zůstávají daleko za tělem - takto ho snadno poznáme na první pohled. Někomu se může zdát, že kůň je poněkud křehčího vzezření, což není pravda. Je výborně osvalený a pyšní se skvělými chody. Hlava je ušlechtilá a vysoko položená na dlouhém, do oblouku vyklenutém krku. Hřbet je krátký, nohy zase velmi dlouhé a štíhlé - holeně tedy mohou působit příliš tenké. Právě díky této kombinaci je saddlebredpružným a příjemným chodem.Kopyta jsou z kvalitní rohoviny a u přehlídkových koní se nechávají přerůst, poté jsou okována speciálními těžkými podkovami, které nutí koně do vysokého chodu - tato "kosmetická úprava" však pro koně jistě nebude příjemným zážitkem...
Hříva je poddajná, ocas vysoko nasazený. U koní, kteří jsou určeni na přehlídky, se v Americe provádí zvláštní úpravy. Například podřezávání ocasu, což znamená operativní úpravu svalů na spodní straně ocasu a výsledkem je, že kůň má ocas neustále zdvižený. V Evropě je toto "zkrášlování" zakázáno, protože je považováno za týrání a poškození koně. Pravý saddlebred nikdy nemá výrazné žuchvy a povolenou kůži na krku. Jsou povoleny všechny základní barvy.Kůň je poměrně malý, kohoutková výška bývá 153 - 160 cm.

Charakteristika:
Saddlebred je temperamentní, citlivý a inteligentní kůň. Je učenlivý, pracovitý a nesmírně houževnatý - dodnes se používá k pohánění dobytka. Koně, kteří se používají v jezdeckém sportu, na přehlídkách, či v armádě procházejí speciálním výcvikem, který je velmi náročný. Takoví koně na výstavě při předvádění chodů mohou působit až nepřirozeně, cviky provádějí se zarážející pečlivostí a elegancí. Přestože jsou na tyto koně od počátku kladeny velmi vysoké nároky, patří mezi poměrně poddajná, snášenlivá a klidná plemena. Ovšem musí dostávat kvalitní výživné krmení a mít možnost pravidelného pohybu.

Využití:
Díky své všestrannosti se dnes používá v zápřahu, dálkových jízdách, parkurech i honech. Po svém předkovi morganovi zdědil vlohy pro práci se skotem. Pokud projde kůň dobrým výcvikem, dosahuje výborných výsledků i v
drezuře, kde dostávají prostor především pětichodoví koně. Není problém ho také využívat k obyčejnému rekreačnímu ježdění.
 
 

Reklama